Mezi státními úředníky panuje minimální genderová diskriminace

O genderové rovnosti a zároveň diskriminaci v zaměstnání toho bylo řečeno i napsáno hodně. Nyní se ovšem ukázalo, že státní správa je v tomto ohledu pokročilejší, než soukromá sféra. Mohlo by se zdát, že je státní správa genderově nevyrovnaná, protože je z velké části feminizovaná. Není to ovšem způsobeno tím, že by byly spíše přijímány na pozice ženy, ale zástupci mužského pohlaví se do státní správy jednoduše tolik nehlásí.
 spolupráce kolegů
Ve státní správě obecně v současnosti pracuje 90 procent žen a 10 procent mužů. Muži častěji obsazují vedoucí pozice, ale není to žádným pravidlem. Vedoucí pracovníci rozhodně nejsou pouze muži. Postupy při přijímání zaměstnanců, ať řadových nebo vedoucích, je u všech naprosto stejné a všichni mají naprosto stejné podmínky. Když bude pro danou vedoucí pozici z osob přihlášených do výběrového řízení vhodnější žena z pohledu její kvalifikace a zkušeností, tak pozici získá žena.

Téměř rovné platové podmínky

Genderová diskriminace na trhu práce je ve většině případů řešena z důvodu nerovnoměrných mzdových podmínek. Muži jsou u většiny zaměstnavatelů placeni lépe než ženy. Průměrně se jedná o rozdíl 22 procent.
 
Ve státní správě se takový rozdíl nekoná. Na stejných pozicích mají muži v průměru pouze o 5 procent vyšší plat než ženy. Dáno je to především tabulkovými platy, kterými se státní správa řídí. Nemůže se tak stát, že dá zaměstnavatel mnohem vyšší mzdu zaměstnanci na srovnatelné pozici jen proto, že je muž.
 rovnosti žen a mužů
Toto jednání by se ale mělo samozřejmě projevit i v soukromém sektoru. Zaměstnanci na stejných pozicích v jedné společnosti by měli být placeni podle své výkonnosti a odbornosti a ne podle svého pohlaví, věku či sexuální orientaci. Bohužel s takovým jednáním se stále setkáváme, a to poměrně běžně. Nutno ale podotknout, že mzdové rozdíly mezi muži a ženami již nejsou tak znatelné jako v minulosti.

Sociologický fenomén

Ať už si o sociálních sítí myslíme cokoli, jisté je, že se jedná o sociologický fenomén, který nelze přehlížet. Staly se pro nás zdrojem zábavy, nástrojem k navazování kontaktů, komunikace a pomocníkem při studiu či budování kariéry. Sociální sítě se rozdělují na osobní a profesní. Mezi osobní řadíme Facebook, Twitter, MySpace, Badoo hi5, Spolužáci, Lidé.cz, Google+, mezi profesí pak Lindedin, Visible.me, Xing.
První sociálně sít se objevila již v roce 1997. Projekt Sixdegrees.com nabízel možnost vytvořit si profil a propojit se s přáteli. Služba ukončila provoz již v roce 2001, ale tyto funkce se staly základem, které mají sociální sítě společné.
Pojďme se zaměřit na to, co dělá sociální síť sociální sítí.
 mobil na klávesnici

Co je pro ně typické

Vytváření komunit– lidé se mohou propojovat do různých společenství, které spojují společné zájmy
Profil – jedná se o virtuální vizitku s údaji o dané osobě často s fotografií, záleží na každém, jaké informace o sobě chce prozradit. Většinou lidé sdílí vzdělání, město, kde žijí, zaměstnání a také zájmy.
Interakce– interakce, to je to, na čem záleží. Sdílené komentáře, diskuze, to je to, co dělá sociální sítí atraktivní.
Sdílení– je jednou z nejčastějších možností interakce, sdílet můžeme své vlastní status i statusy svých přátel.
ikony kolem hlavy
V souvislosti se sociálními sítěmi se hodně diskutuje o ochraně soukromí na sociálních sítích. Otevřenost sociálních sítí totiž nabízí mnoho prostoru pro různé podvodníky a existenci sociálně-patologických jevů, mezi  které řadíme kyberšikanu, kybergroomingu, kybertalkingu a jiné. Není neobvyklé vytváření falešných profilů, často za účelem osobní pomsty. Mstít se prostřednictvím sociálních sítí je velmi snadné, lze rozšiřovat snadno lži, zastrašovat, zesměšňovat, distribuovat intimní dokumenty a podobně.

A kolik hvězdiček to má?

Tuhle otázku si buďto pokládáme anebo slýcháváme často. Jakmile objevíme nějakou restauraci, první, na co se podíváme: a) jak vypadá jídlo, b) jaké jsou tam ceny, c) jaké jsou tam recenze. A to je vlastně všechno, podle čeho orientujeme svoje chutě a sny. A není to jenom restaurace, je to snad úplně všechno. Jsou to recenze filmů, které jakmile klesnou pod 50 %, je to prostě brak a mělo by to být zakázáno, jsou to také recenze produktů, oblečení, služeb, pobytů – zkrátka všeho, co je vůbec možné zrecenzovat a že toho není zrovna málo.
zvětšovací sklo 

Co je ale špatně?

Často totiž recenzenta nevidíme, neslyšíme, neznáme jeho chutě, sny a koníčky. Zkrátka nevíme, kdo se za tím jménem skrývá. Má stejné chutě jako my? Stejné zájmy? Stejné myšlenkové pochody? Vůbec nikdo neví, ale stejně jim přikládáme až příliš velkou váhu. Pro někoho 3 hvězdičkový hotel je největší pajzl, o který by si neotřel ani nohy určený pro zchudlé šlechtice a sedláky, pro některé je to nejvíc špičkový pobyt, který kdy ve svém životě zažili, dokonce měli každý den nové ručníky a malé mýdla! A jak se říká, kritik čte rychle a zbrkle a dnes to platí dvojnásob. Často se stává, že lidé často něco ani pořádně neozkoušejí, nedotáhnou to do konce, jak by správně jako kritici měli a už pospíchají na internet a okamžitě blezkurychle píší ty nejostřejší recenze.
 
Často jsou také recenze zabarveny subjektivním hodnocením, tedy málokdy se jedná o objektivní pravdu, ale stačí, aby číšník měl špatný den a neusmál se na hosta a okamžitě byl steak nedopečený.
muž u obrazu 

Byznys s kritikou? Cože?

Kdo má kladné hodnocení, ten je dobrý, kdo má záporné, ten je špatný. To je všem jasné. A proto se někteří snaží naklonit si kritika na svou stranu, protože čím více kladných hodnocení, tím větší návštěvnost / prodej a tím spokojenější obchod. Recenzenti jsou často kupování na nejrůznější libůstky a peníze, jenom aby napsali kladné hodnocení. Často samy podniky vybízejí své hosty / zákazníky, aby něco ohodnotili.
 
Člověk zkrátka, aby pořád něco hodnotil. Za chvíli mi bude i místní pekař strkat odkaz do ruky, ať mu ohodnotím dnešní rohlíky, že mu budou lidi kupovat i housky – no není to trochu šílené?

Mateřská dovolená je někdy složitá

Mít dítě je krásné, ale také náročné. Fungujete 24 hodin denně, se spánkem zrovna moc nekamarádíte a času pro sebe také moc nemáte. Je to někdy složité, ,občas si vymezit aspoň tu chviličku pro sebe, však zkusit můžete a hned vám bude lépe a dobijete energii. Přece jen spokojená maminka, je dobrá maminka. Dítě to jednoduše vycítí a z velké části se také tak chová. Proto každá chvilka, kterou můžete vymezit pro sebe, je pro vás velké plus.

miminko holčička

1. Venku je krásné počasí, tak proč být doma a uklízet, neustále stát u plotny a vařit. Třeba jděte na procházku se svým drobečkem. Projdete se parkem, vezměte sebou třeba kamarádku a při procházce si popovídejte, uleví se vám. Budete vědět, že ty samé starosti má každá maminka.

2. Máte hlídání? Využijte ho a zajděte si na nákup. I maličkost, vám zpříjemní den a vy si na chvilku uděláte čas pro sebe.

3. V noci jste se moc nevyspala, dítko vám konečně usne, není nic lepšího, než si lehnout sním. I když skoro každá maminka toho chce využít a věnovat se domácnosti. Vždyť úklid a vaření vám neuteče. Přece jen se lépe vše dělá, když jste odpočatá.

4. Nejen maminka, ale i tatínek, je rovnocenný rodič. Nechte ho se pomazlit, pohrát si s dítkem a dejte si kávu s kamarádkou, nebo si jen přečtěte knížku, odpočiňte si.

ručička novorozence

Být doma s dítětem není vězení, je to společný krásný čas, který se dá užít. Ať už máte chvilku pro sebe, nebo čas strávíte s rodinou, společným výletem, nebo v domácí pohodě. Dítě vás potřebuje, stejně jako vy jeho a každý kdo si už mateřskou prošel, ví, jak strašně moc rychle uteče. Proto si jí užívejte plnými doušky a nezoufejte, že to nezvládáte. Vše se dá zvládnout, když se chce.

A pokud dítko občas zlobí, je to normální. Každým dnem jeho života se mění, vždy se naučí něco nového a také každé jeho zlobení, ho jednou opustí. Jen to chce trpělivost a vedení rodiče, který mu ukazuje jeho hranice.

Co mě vytáčí na některých webech

Určitě jste taky několik takových situací zažili sami. Najdete webové stránky, ve kterých se ale nevyznáte, jsou pomalé a neobsahují to, co hledáte. Za svůj život jsem již pár takových taky navštívil. Pokusím se v následujících řádcích vybrat to, co mě dokáže vytočit úplně nejvíc.
 nápis o nás
·         Staré kontakty
Chcete si kupříkladu ověřit nějaké informace nebo zjistit podrobnosti, tak vytočíte telefonní číslo uvedené v rubrice kontakty. Na druhém konci se vám buď ozve úplně jiný člověk, jenž nemá s vámi volanou osobou nic společného, nebo uslyšíte tón značící, že číslo vůbec neexistuje.
·         Staré ceny
Mnohokrát se mi stalo, že jsem si chtěl zarezervovat ubytování a našel si ceník. Když jsem se podíval pořádně, uviděl jsem, že ceny uvedené v něm jsou 5 let staré. Nebo v horším případě ani není uvedeno, za jaký rok jsou ceny platné, a tak ve skutečnosti pak zjistíte, že byste platili i o 30 % více.
·         Absence cen
Snad úplně nejhorší varianta. Dočtete se vše o produktu/nabízené službě – jaké má vlastnosti, v případě ubytování pak dopodrobna vylíčené vybavení pokoje, ale abyste se dočetli, kolik za to musíte zaplatit, to ne. Pak tedy následuje buď další zjišťování cen přes e-mail či telefon, nebo naštvaný úprk z webových stránek.
·         Reklamy
Klasika. Než se „proklikáte“ všemi těmi bannery a než najdete křížky, jimiž reklamu zavřete, stihnete si vypít kafe. A když už se konečně dostanete k samotnému obsahu, „vykoukne“ na vás další inzerce.
úprava webu
·         Neaktuální informace
Toužíte zjistit, kdy a kde váš oblíbený zpěvák nebo vaše oblíbená kapela vystupuje, místo toho však znechuceně zjistíte, že web už 5 let nikdo neaktualizoval. O to smutnější pohled to je, pokud se jedná o oficiální stránky.
·         Složitý přístup na homepage
Musíte rychle najít některé informace, ale než se dostanete na úvodní stránku, blikají na vás různé plakáty, pozvánky, přičemž na první pohled nevíte, jak se „proklikat“ až k cílové stránce. Vtom se ještě samovolně spustí video, které vás vítá na stránce, ale zrušit jej je často oříšek.

Chcete podpořit rozvoj samostatnosti dítěte? Dejte jej do Montessori mateřské školy!

   V posledních letech vzrůstá v ČR počet různorodě zaměřených mateřských škol, především škol s alternativním přístupem. Jedním z těchto typů mateřských škol jsou Montessori mateřské školy, které u nás fungují jak v soukromé, tak také ve státní sféře. Zajímá Vás, jak to v takové mateřské škole chodí? Čtěte dále.
   S čím si děti v MŠ hrají, čemu se věnují?– Stěžejní metodu výchovy a vzdělávání představuje v těchto mateřských školách „didaktický materiál“, který je ve většině případů tvořen krabičkami s konkrétními úkoly, jež dítě plní. Všechna cvičení podle metody Marie Montessori mají předem daný postup.
dítě s konvičkou
   Jakým způsobem děti s didaktickým materiálem pracují? –Pedagog dítěti nebo skupince dětí předvede plnění zadaného úkolu, po něm činnost opakuje konkrétní dítě již jen za jeho dohledu. Děti si volí sami, se kterou pomůckou budou v daný čas pracovat. Pro práci s pomůckou jim slouží „kobereček“, na kterém pracuje vždy jedno dítě. Všechen didaktický materiál, jež mají děti možnost využívat, má v této MŠ své přesné místo, odkud je přístupný všem dětem. Většina materiálu obsahuje na opačné straně správné řešení úkolu, takže si dítě může samo zkontrolovat správnost svých výsledků. Pedagog je po celou dobu pouze v roli „pozorovatele“, do činnosti dítěte nezasahuje. Dítě se tak prostřednictvím uvedeného přístupu stává více samostatné, nespoléhá jen na druhé, nýbrž samo na sebe. 
geometrická tělesa
   Čeho konkrétně se didaktický materiál týká? Didaktický materiál využívaný můžeme rozdělit do několika oblastí – smyslový materiál, řeč, matematika, kosmická výchova a cvičení praktického života. Právě ona poslední zmiňovaná oblast, cvičení praktického života, je v Montessori školách velmi zastoupena a oproti běžným mateřským školám specifičtěji prohloubena, děti jsou zapojeny do celkového chodu mateřské školy. Nejde jen o to, že se dítě učí samo se obléct, vysvléct, zavázat si tkaničky apod., jak je tomu běžné i v jiných typech mateřských škol. Děti se zde rovněž učí např. i jednoduché přípravě svačinky, omývání hraček, utírání prachu, zalévaní květin, učí se starosti o „školkové zvířátko“ a mnohé další.

Není nad to, mít vlastní dům

Kdybychom se zeptali kdejakého mladého člověka, tak nám téměř jistě prozradí, že vlastní bydlení a osamostatnění se od rodičů je to nejlepší, co může začínající rodinu potkat. Je sice hezké, pokud máte své rodiče nablízku, můžete jim snadno pomoci ve stáří a oni Vám s malými dětmi, ale nic se nemá přehánět. Mnozí z Vás již možná ví, že soužití více generací nebývá vždy úplně šťastným. Uvědomte si, že žít s někým nejméně o generaci starším bývá často problém už vzhledem k odlišným životním návykům. Lidé se proto stěhují nejčastěji do vlastních bytů, které jsou jednak většinou lépe finančně přijatelné, než rodinné domy a také jich je větší nabízené množství rovnou k pronájmu.

obývák s doplňky

Život v rodinném domě však přináší mladé rodině spoustu pozitiv, pojďme se na ně podívat.

Realizace. Už když se pustíte do plánování toho, jak by měl Váš vysněný dům vypadat, dochází k Vaší osobní realizaci. To, jakou energii vkládáte do vymýšlení a stavby, se projeví na Vašem budoucím životě v domě. . Není nic horšího, než žít v malém pronajatém bytě, který Vám dispozičně vůbec nevyhovuje, vy s tím však nemůžete udělat vůbec nic.

Ráj pro děti. Pro děti není nic lepšího, než když jim otevřete dveře na zahradu a necháte je volně pobíhat. Nenuceně, bez dlouhých příprav, zdlouhavého ježdění výtahem a namáhavé tahání jízdních kol ze sklepních kójí.
malý dům na venkově

Souznění s přírodou. Děti by od malička měly pochopit, jak funguje příroda. V rodinném domě se zahradou jim toto můžete poskytnout. Přesadit si kytičku, nechat děti sbírat jahody a konečně pořídit dětem vysněného pejska. To všechno rodinný dům nabízí.

Večery pod širým nebem. Koho by nelákalo posezení se sklenkou vína v ruce na zahradní terase svého domu? S hlavou nahoru pozorovat jasné hvězdy nebo se nechat hřát příjemným slunečním paprskem.

Pokud se ještě rozmýšlíte, rozhodujte se podle svých vlastních pocitů. Nicméně pokud v sobě cítíte aspoň špetku touhy po vlastním domě, tak neváhejte asi minutu.

Mateřská dovolená – zjistěte, na co máte nárok!

Nejdříve si pojďme ujasnit, kdo má nárok na PPM (peněžitou pomoc v mateřství). Na tuto peněžitou pomoc má nárok pouze těhotná žena, která alespoň rok před otěhotněním pracovala a nadále pracuje. Pokud jste dlouhodobě nezaměstnaná, či studentka bez dokončené střední, vyšší nebo vysoké školy, bohužel na tuto pomoc nárok nemáte. Pro Vás platí až varianta rodičovského příspěvku, o který se žádá až po porodu Vašeho dítěte.  
ruce na bříšku
Žádost o nástup na mateřskou dovolenou odevzdáte svému zaměstnavateli. Na mateřskou dovolenou můžete odejít 6 – 8 týdnů před termínem porodu, který máte potvrzený v těhotenském průkazu. Mateřská dovolená trvá z pravidla 28 týdnů, pokud se Vám narodí více potomků, prodlužuje se na 37 týdnů. Při mateřské dovolené, Vám Váš zaměstnavatel nevyplácí žádnou mzdu, pouze pobíráte PPM od Okresní správy sociálního zabezpečení.

Na mateřskou může odejít i otec Vašeho ještě nenarozeného dítěte

Tato varianta se volí pouze, pokud vy jako matka na mateřskou dovolenou a peněžitou pomoc, která se při ní poskytuje, nárok nemáte, ale otec dítěte ano. Otec, který pracuje a může si u svého zaměstnavatele podat žádost k nástupu na mateřskou dovolenou. Otec na ni odchází zpravidla až po Vašem šestinedělí, to znamená, že v 7mi týdnech věku Vašeho novorozence. Podmínkou je tedy ta, že otec vašeho dítěte může nadále pracovat, o dítě se doma budete starat vy, ale on v práci nesmí vykonávat tu samou pozici, na kterou uplatňuje mateřskou dovolenou. Může si buď po dobu mateřské dovolené, která trvá 22 týdnů (pokud se vám narodí dvojčátka tak trvá 31 týdnů) vydělávat v jiné práci či setrvat ve své původní, ale s tím rozdílem, že to bude vykonávat práci na jiné pracovní pozici.
botičky novorozence
Na internetu seženete i mnoho kalkulaček, které Vám spočítají, na jakou částku se můžete na mateřské dovolené těšit. Všechny potřebné dokumenty obdržíte na Okresní správě sociálního zabezpečení. Vše musíte také hlásit svému zaměstnavateli. Nezapomeňte si také před koncem mateřské dovolené zažádat o rodičovský příspěvek.

Podpatky

Kromě šatů a krátkých sukní snad neexistuje více ženská část ženského šatníku, než jsou právě boty s podpatkem. Ať už vysoké jehly, nebo nízké kačenky, vždy se jedná o možnost, jak zdůraznit tělesné křivky a držení postavy právě u dívek a dam nejrůznějšího věku.
krémové lodičky 

Bez kterých si nelze představit botník

Pokud nepatříte vyloženě k odpůrkyním podpatkové obuvi, existuje několik základních kousků, které by měl Váš botník zcela jistě obsahovat. Pokud jste tedy již dospěla do věku, kdy se růst Vašeho chodidla zastavil a můžete si dopřát ten luxus nákupu většího počtu párů, jelikož je budete moci užívat dlouhá léta, zpozorněte.
Za všeobecně využitelné, a tedy nejen líbivé, ale i praktické, lze považovat následující typy podpatkové obuvi:
stříbrné páskové boty
·         Vysoké červené lodičky na jehlovém podpatku – tyto jsou známkou ženskosti, jako žádná jiná obuv. Využití podobného páru je dáno zejména společenských životem majitelky. Pokud tedy patříte k těm, kde se nezdráhají přijmout pozvání na nějakou společenskou událost (oslavu, raut, banket, nebo třeba i svatbu), měl by tento pár bot mít u Vás své výsadní postavení.
·         Tělové střevíce na středně vysokém podpatku – tělová barva je jednou z nejuniverzálnějších. Z tohoto důvodu byste měla v oddělení podpatků v obuvi nalézt nějaký model s nepříliš závratnou, ovšem také nijak značně nízkou výškou podpatku. Je v zásadě jedno, jestli se bude jednat o typické lodičky, páskové střevíce, nebo třeba „oxfordský“ typ obuvi s kulatou špičkou.
elegantní červené lodičky
·         Černé nízké praktické botky – i ty by měly mít alespoň dvou či třícentimetrový podpatek, který bude chránit vaše nohy před záněty prstů a zhroucením příčné klenby chodidla. Odborníci se shodují v tom, že zcela plochá podrážka u obuvi není zdravou, nízký podpatek naopak při chůzi vašim nožkám může prospívat. Proto neváhejte a pořiďte si praktické „všudychodky“, které se Vám nejen budou vzhledově líbit, ale budou vyrobené z měkkých materiálů, při jejichž nošení po celý den nebudete trpět na otlaky či odřeniny. Takový pár bot – pokud bude navíc v univerzální černí barvě – Vám vydrží skutečně velmi, velmi dlouho a jeho službu oceníte při mnoha běžných příležitostech a zařizovačkách.

Zpátky do školy: jak hladce zvládnout nový školní rok

Jak zazářit v září?

Jak to jen udělat, aby do školy prvního září odešlo spokojené dítě a ne bouřkový mrak? Stačí přemýšlet dopředu, a můžete si být jisti, že děti půjdou do školy když ne s radostí, tak alespoň bez protestů. Zde jsou naše tipy.  
 děti ve školce

Plánujte dopředu

Dovolená má být obdobím odpočinku, ale cestování a neznámé prostředí může vaše ratolesti vyčerpat více, než si myslíte. Proto se ujistěte, že po návratu domů zbude dětem zbývat ještě pár dnů na relaxaci, a že do školy půjdou skutečně svěží a odpočaté. Vracíte-li se z dovolené až s koncem prázdnin, naplánujte si na poslední dny nenáročný program a dohlédněte, aby všichni měli dostatek spánku.
 

Převezměte kontrolu

Samozřejmě vám neradíme, abyste si doma zřídili výcvikový tábor, ale přepněte na pracovní režim. Zaveďte ráno společné snídaně, zkontrolujte stav školních pomůcek a obnovte večerku. Vaše děti budou možná trochu reptat, ale sami uvidíte, že se jim prvního září bude vstávat daleko snáz. Mnoho škol také v dnešní době zveřejňuje rozvrhy na webu ještě před začátkem školního roku. Vytiskněte je, pověste na ledničku či nástěnku, a naplánujte spolu s dětmi, jak se budou dopravovat do a ze školy. Těm menším řekněte, kdo a kdy je vyzvedne, s těmi většími stanovte časy odchodů a návratů.
 

Kroužky

Nový školní rok znamená také nové mimoškolní aktivity, a návrat těch starých. Mluvte s vašimi dětmi o tom, zda mají zájem ve svých starých kroužcích pokračovat, či zda chtějí zkusit něco jiného. Vyhnete se tak nepříjemným překvapením a ztrátě peněz, které by následovaly, kdyby se váš potomek rozhodl opustit již zaplacený kroužek. U rodičů prvňáčků pak platí ono zlaté “přiměřeně”. Pro malé dítě je první rok školy náročný sám o sobě. Na začátku je proto ideální jeden až dva kroužky týdně, a další přidávat až podle dětského zájmu a energie.
 malý školák                                                                                                          

To chce klid   

I pokud máte navzdory všemu dojem, že do školy prvního září vysíláte nevzdělavatelný pytel blech, vězte, že ostatní na tom nejsou o nic lépe. Děti budou možná na začátku trochu divočit, ale uvidíte sami, že se brzy vše vrátí do starých kolejí.